Zaměstnavatelské organizace

Podle toho, kdo organizace řídí, můžeme rozlišovat různé typy organizací. Jedním typem jsou organizace státní, což jsou například ministerstva, okresní, obecní, finanční a podobné úřady, armáda, policie, soudy, některé výzkumné ústavy, většina škol a nemocnic apod. Státními organizacemi zde chápeme i organizace, které nejsou řízeny a financovány státem, ale např. okresem, obcí apod.

Nejrozšířenějším typem jsou organizace soukromé. Jejich majitelem je jedna nebo více osob, při spoluvlastnictví více osob mluvíme o společnostech. Existuje několik forem těchto společností, z nichž jsou nejčastější takzvaná společnost s ručením omezením (vlastníky jsou zakladatelé společnosti) a akciová společnost (vlastníky jsou majitelé jednotlivých akcií příslušné společnosti, tyto akcie jsou pak předmětem obchodování). Některé společnosti mají zahraniční vlastníky nebo spoluvlastníky. Existují ještě další druhy organizací, které mohou zaměstnávat pracovníky, ale ty nejsou příliš časté (nadace, fondy, politické strany, zájmová sdružení apod.).

Po nástupu do zaměstnání jsme zpravidla zařazeni do určitého organizačního útvaru (oddělení, odboru, divize, skupiny apod.). Ten má svého vedoucího (mistra, manažera), který je většinou podřízen ještě výše postavenému vedoucímu, případně přímo řediteli nebo majiteli organizace. Ještě před nástupem do tohoto útvaru ovšem naše cesta vede většinou přes takzvaný personální útvar (také personální oddělení či personální odbor). To je útvar, který má na starosti přijímání nových zaměstnanců, evidenci zaměstnanců, někdy i jejich další vzdělávání, vystavování pracovních smluv apod. Zde by měly být vyřízeny všechny náležitosti našeho takzvaného pracovního poměru, jako jsou například pracovní smlouva, platové zařazení, pracovní doba apod.

Organizaci zpravidla řídí ředitel. Někdy, obvykle když má organizace další podřízené organizace, má titul generální ředitel (nebo generální manažer). U řady firem, zejména těch menších, bývá tímto ředitelem přímo majitel firmy. V mnoha malých firmách se funkce ředitel nepoužívá vůbec. To platí i pro některé společnosti, nejčastěji společnosti s ručením omezením, které mnohdy mívají více vlastníků než zaměstnanců. Jménem společnosti s ručením omezením pak většinou vystupuje její tzv. jednatel. V akciových společnostech, kde je vlastníkem většinou velké množství akcionářů, je ředitel podřízen hlavním orgánům společnosti, kterými jsou představenstvo a dozorčí rada. Ty jsou voleny jednotlivými akcionáři na tzv. valných hromadách. Jejich prostřednictvím mají vlastníci možnost ovlivňovat řízení společnosti. V čele některých velkých společností stojí president. Některé státní organizace neřídí ředitel, ale jiná osoba určená příslušným zákonem (např. ministr, primátor, přednosta okresního úřadu, velitelé a náčelníci u vojska a policie apod.). Ředitelé nebo jinak nazývání představitelé státních organizací podléhají nadřízenému orgánu státní správy (např. příslušnému ministerstvu).

Vnitřní struktura organizací je různá, závisí na její velikosti i činnosti. Jinou strukturu má mamutí výrobní podnik a jinou firma s dvěma kancelářemi, třemi dílnami a patnácti zaměstnanci. Jinou strukturu má dřevařská firma a jinou úklidová firma, byť mají třeba úplně stejný počet zaměstnanců. Odmyslíme-li si však vysloveně malé firmy s několika zaměstnanci, platí pro strukturu většiny organizací přece jen některé společné zvyklosti:

a) Ředitel (nebo jinak nazvaný nejvyšší vedoucí pracovník) řídí organizaci prostřednictvím dalších vedoucích pracovníků (manažerů, mistrů), kteří řídí další podřízené. Každý vedoucí je pověřený řízením určitého organizačního útvaru, který se může jmenovat např. oddělení, odbor, úsek, skupina, divize apod. a který se může dále členit do dalších útvarů, které řídí další vedoucí – to jsou vedoucí nižších stupňů řízení. Řízení organizace tak může mít – a často také mívá – i několik stupňů řízení.

b) Většina organizací má kromě útvarů zajišťujících svoji hlavní produkci (tzn. výrobu nebo služby) ještě

  • útvar ekonomický zajišťující hospodaření s financemi, finanční a ekonomické plánování, účetnictví, daňové odvody, výplaty mezd, placení jiným firmám za jejich dodávky a služby, pojištění apod.,
  • útvar obchodní zajišťující prodej produkovaných výrobků nebo služeb i nákup potřebného materiálu, strojů a zařízení a dalšího zboží a služeb (obchodní činnost a tedy ani obchodní útvary nebývají ve státních organizacích, zejména v rozpočtových)
  • u větších organizací také útvar personální zajišťující nábor, výběr, přijímání, evidenci a někdy i další vzdělávání zaměstnanců.

Ne vždycky jsou tyto útvary takto označeny a takto odděleny, ale jejich činnost musí být v organizacích nějakým způsobem zajištěna (výjimkou jsou organizace, jejichž hlavním zaměřením jsou obchod, resp. finančnictví, resp. personalistika – u nich se tyto činnosti dostávají do hlavních útvarů).

c) Jestliže se jedná o organizaci výrobní, tzn., že její produkcí jsou výrobky, tvoří hlavní část její organizační struktury zpravidla:

  • útvary zajišťující předvýrobní fáze (vývoj, konstrukce, technologie, plánování výroby, apod.)
  • útvary zajišťující vlastní výrobu (jednotlivé provozy, které se dále mohou členit na jednotlivé dílny),
  • útvary zajišťující pomocné činnosti s výrobou související (péče o výrobní stroje, skladové hospodářství, hospodaření s energií, vnitropodniková doprava, apod.).

d) U větších firem a podniků má ředitel své náměstky, kteří jej jednak zastupují a jednak řídí větší komplex útvarů, kterému se říká např. divize či úsek (technický, výrobní, obchodní, ekonomický apod.).

e) Většina vedoucích má své sekretářky nebo asistentky zajišťující potřebnou administrativu. Vedoucí nejvyšších stupňů řízení ve větších podnicích mají sekretariáty s více pracovníky.

f) Mezi útvary probíhá spolupráce, která je řízená prostřednictvím porad vedoucích pracovníků.