Dovolená, pracovní volno, mateřská a rodičovská dovolená, pracovní neschopnost v případě nemoci

Každý zaměstnanec, který u svého zaměstnavatele v příslušném kalendářním roce odpracoval alespoň 60 pracovních dnů, má nárok na tzv. dovolenou na zotavenou, obvykle nazývanou krátce dovolená. Základní délka dovolené činí čtyři týdny za rok. Tato délka bývá někdy delší – u tzv. rozpočtových nebo příspěvkových organizací je délka dovolené delší o jeden týden, jeden týden dovolené navíc mají také zaměstnanci provádějící zvlášť obtížnou nebo zdraví škodlivou práci nebo ve městech se zvýšenou škodlivostí životního prostředí. S prodloužením dovolené je možné se setkat i u některých dalších organizací, kde je to zakotveno v tzv. kolektivní smlouvě, kterou uzavřel zaměstnavatel s odborovým orgánem. Zaměstnanec musí počítat s tím, že zaměstnavatel má právo svým zaměstnancům s ohledem na zajištění provozu organizace určit termíny dovolených. Za dobu dovolené na zotavenou náleží zaměstnanci náhrada mzdy v plné výši.

Je-li zaměstnavatel k tomu ochoten, může si zaměstnanec po dohodě se zaměstnavatelem vzít tzv. neplacenou dovolenou.

Zaměstnanec má dále nárok na volno v různých případech, které jsou vymezeny v zákoníku práce, případně v dalších zákonech a předpisech. Jedná se např. o péči o dítě či o jiného člena rodiny, o výkon veřejné funkce, o účast na vojenském cvičení, o účast při soudním přelíčení na základě předvolání, o školení apod. Jak je uvedeno již v kapitole o mzdě, náleží zaměstnanci v těchto případech tzv. náhrada mzdy, která ale není vždy v plné výši – záleží na jednotlivých případech a řeší to zákoník práce.

V souvislosti s porodem a s péčí o novorozené dítě má zaměstnankyně nárok na tzv. mateřskou dovolenou, která trvá 28 týdnů, při porodu dvou nebo více dětí, nebo jde-li o zaměstnankyni osamělou, je to 37 týdnů. Po ukončení mateřské dovolené má zaměstnankyně nárok na tzv. rodičovskou dovolenou a to do věku tří let dítěte. Rodičovskou dovolenou může čerpat též muž pečující o dítě a to již od narození dítěte.

V případě nemoci je zaměstnanec v tzv. pracovní neschopnosti, kterou musí vystavit lékař a zaměstnanci náleží opět náhrada mzdy – tzv. dávky nemocenského pojištění, která je ovšem nižší než mzda, zvlášť výrazně pak u zaměstnanců s relativně vyššími mzdami. Zaměstnanec má nárok na volno i v případě lékařem předepsaná lázeňské péče, v případě přijetí do ústavní péče, v případě karantény. Výše dávek nemocenského pojištění, které zaměstnanec obdrží místo mzdy, není úplně stená jako v případě nemoci, přesně to určuje zákon o nemocenském pojištění zaměstnanců.