Mzda

Každému zaměstnanci náleží za vykonanou práci mzda. Tato mzda nesmí být nižší než tzv. minimální mzda, jejíž výši určuje (a čas od času mění) vláda. Mzda je splatná po vykonání práce a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, kdy zaměstnanec svou prací nárok na mzdu získal. V praxi je to zpravidla tak, že mzda je rozdělená do dvou částí. Prvou část, tzv. zálohu, která má určitou domluvenou konstantní výši, obdrží zaměstnanec již v průběhu tohoto měsíce, druhou část, tzv. vyúčtování neboli “dobírku”, jejíž výše odpovídá rozdílu mezi skutečně odpracovanou mzdou a již vyplacenou zálohou, obdrží zaměstnanec většinou v 1. polovině příštího měsíce. Výplatní termíny bývají v dané organizaci každý měsíc stejné.

Výše mzdy zaměstnance je dána platovým výměrem, mnohdy přímo pracovní smlouvou. Mzda často bývá rozdělená na tzv. pevnou a pohyblivou složku. Pevná složku závisí především od konkrétní pracovní pozice, pracovní náplně, zodpovědnosti apod., bývá významně ovlivňována vzděláním zaměstnance a jeho dosavadní odbornou praxí. Součástí pevné složky bývají i některé stabilní příplatky, např. u vedoucích pracovníků příplatek za vedení, u pracovníků pracujících ve zdraví škodlivém prostředí tzv. “rizikový” příplatek apod. Pohyblivá složka závisí od skutečně odvedené práce. Kromě toho zaměstnanci mohou dostávat od zaměstnavatele v závislosti na odvedené práci jednorázové finanční odměny.

V tzv. rozpočtových a příspěvkových organizacích (např. ve státní správě, ve státním školství a zdravotnictví apod.), kde jsou zaměstnanci placeni ze státního rozpočtu, je mzdová soustava dána celostátně platnými tabulkami. Základem je stupnice tzv. mzdových tříd, přičemž každý zaměstnanec je zařazen do určité třídy podle své pracovní náplně a svých kvalifikačních předpokladů. Pro každou mzdovou třídu pak je dáno mzdové rozpětí. Skutečná výše pevné složky mzdy se nachází v tomto rozpětí a závisí na počtu odpracovaných let zaměstnance. Pohyblivou složku mzdy pak tvoří tzv. osobní ohodnocení, o jehož výši rozhoduje zaměstnavatel (zpravidla nadřízený vedoucí) na základě skutečně odváděné práce zaměstnance. Kromě toho také zde mnoho zaměstnanci dostávat ještě další jednorázové odměny a také tzv. třináctý plat.

Vše, co bylo o mzdě dosud řečeno, se týká tzv. hrubé mzdy. Každý zaměstnanec však ze své hrubé mzdy musí odvádět tzv. srážky. Tyto srážky tvoří jednak pojistné na zdravotní a sociální pojištění a dále daň z příjmu (resp. záloha na daň z příjmu s tím, že na konci roku se provede daňové zúčtování). Po odečtení těchto srážek zbývá částka, které se říká čistá mzda. Kromě toho zaměstnanci mohou být ze mzdy sráženy i další (individuální) srážky: např. splácení půjčky, placení alimentů či jiné částky nařízené soudem, spoření apod.

Jestliže zaměstnanec po určitou dobu nevykonává práci z důvodu, které vymezuje zákoník práce (např. dovolená, nemoc, péče o dítě či jiného člena rodiny, výkon veřejné funkce, vojenské cvičení, předvolání k soudu, školení apod.) nepřísluší mu běžná mzda, ale tzv. náhrada mzdy. V některých případech náhrada mzdy odpovídá průměrné čisté mzdě zaměstnance, v jiných případech je nižší nebo se vyplácí jen po určitý počet dnů. Těchto možností je mnoho a řeší je zákoník práce nebo některé další související právní předpisy.

Výpočet čisté mzdy zaměstnance