Pracovní doba

Doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, se nazývá pracovní doba. Délka pracovní doby činí nejvýše 40 hodin týdně (v důlních a obdobných pracovištích 37,5 hodin). Při pětidenním pracovním týdnu to tedy vychází v průměru na osm hodin denně. Zaměstnavatel je ovšem povinen zaměstnanci poskytnout nejdéle po 4,5 hodinách minimálně třicetiminutovou přestávku na jídlo a oddech. S touto přestávkou se tak dostáváme na 8,5 hodiny denně. Tato pracovní doba se vyskytuje nejčastěji.

V pracovní smlouvě si zaměstnanec se zaměstnavatelem může dohodnout kratší pracovní dobu, než mají ostatní zaměstnanci s tím, že mu přísluší mzda odpovídající tomuto zkrácení. Zkrácení nemusí být rozvrženo rovnoměrně do všech dnů. Zkrácené pracovní doby využívají zejména matky s malými dětmi.

Ne ve všech pracovištích dovoluje povaha práce pětidenní pracovní týden. Někde se musí pracovat o víkendech, na řadě pracovištích je provoz nepřetržitý včetně práce v noci. V těchto případech hovoříme o práci na směny. Celková maximální týdenní délka pracovní doby se zde – podle typu směnnosti – o něco zkracuje. Délka jedné pracovní směny přitom nesmí překročit 12 hodin, mezi dvěma směnami jednoho zaměstnance musí být minimálně 12 hodin mezera. Za práci v noci nebo o víkendech přísluší zaměstnanci příplatky.

Ve výjimečných případech může zaměstnavatel nařídit tzv. práci přesčas. Ta nesmí činit více než osm hodin za týden a sto padesát hodin za rok a zaměstnanci za ni přísluší adekvátní mzda. Další zvláštností pracovní doby může být tzv. pracovní pohotovost. Má-li zaměstnanec pracovní pohotovost, znamená to, že sice nepracuje, může být doma, ale musí na něho být nepřetržitý kontakt a on musí být připraven v případě potřeby se dostavit na pracoviště nebo na jiné dohodnuté místo a zde vykonat potřebnou práci. Za držení pohotovosti přísluší zaměstnanci příplatky.

Začátek a konec denní pracovní doby určuje zaměstnavatel, působí-li v organizaci odbory, děje se tak po projednání s odborovým orgánem. V některých organizacích bývá tzv. pružná pracovní doba. V tomto případě musí zaměstnanec odpracovat celkový stanovený počet hodin (buď za 1 den nebo za 1 týden nebo za 1 měsíc – podle typu pružné pracovní doby), ale začátek a konec pracovní doby si může určovat sám – s tím, že musí dodržovat určité rozmezí začátků pracovní doby (např. od 7.00 do 9.30) a rozmezí konců pracovní doby (např. od 14.00 do 18.30).

Pozn.: To, co je zde napsáno o pracovní době, vychází ze zákoníku práce. Je ale věcí každého zaměstnance, zda se rozhodne věnovat své práci víc, než činí jeho povinnost. Pokud chce dosáhnout úspěšné kariéry, musí počítat s tím, že jeho pracovní nasazení nejspíš bude muset být vyšší.