Vznik pracovního poměru, pracovní smlouva

Vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem se nazývá pracovní poměr. Podmínky a konkrétní podoba tohoto pracovního poměru jsou dány pracovní smlouvou. Pracovní smlouva musí být písemná, nezletilý zaměstnanec má právo na účast rodiče či jiného zákonného zástupce při podpisu. Podle zákoníku práce musí být v pracovní smlouvě definovány:

  • druh práce, na který je pracovník do zaměstnání přijímán (konkrétně, tedy např. správce počítačové sítě, nikoliv jen počítačový expert nebo dokonce jen technik),
  • místo výkonu práce (např. název obce, nikoliv např. Jižní Čechy – pracovník by přicházel o náhrady za pracovní cesty),
  • den nástupu do práce (pozor – nenastoupí-li zaměstnanec bezdůvodně v tento den do zaměstnání, je zaměstnavatel oprávněn od smlouvy odstoupit).

Je ale v zájmu zaměstnance, aby v pracovní smlouvě byly stanoveny i další důležité podmínky, práva a povinnosti, zejména:

  • způsob odměňování, výše mzdy, (ve státních organizacích to může být zařazení do platového tarifu, příp. procentuální výše osobního příplatku), termín výplaty mzdy,
  • pracovní doba, její týdenní rozsah, začátek a konec, na pracovištích, kde se pracuje na směny, délka jedné směny a způsob rozvržení směn, nároky na dovolenou,
  • případná bližší konkretizace pracovní náplně.

O těchto náležitostech má zaměstnavatel povinnost zaměstnance informovat ještě před podpisem smlouvy. Pokud tyto údaje ve smlouvě uvedeny nejsou (podle zákoníku práce tam být nemusí, ale obvykle tam uváděny bývají), má zaměstnavatel povinnost je zaměstnanci nejpozději do jednoho měsíce od nástupu do práce předat písemně.

Není-li v pracovní smlouvě uvedeno jinak, je pracovní poměr sjednán tzv. na dobu neurčitou. To znamená, že pro případné ukončení pracovního poměru platí určitá pravidla (popsaná v kapitole “ukončení pracovního poměru”). Je-li v pracovní smlouvě zakotveno, že pracovní poměr se sjednává na dobu určitou s uvedením této doby, pak musí zaměstnanec počítat s tím, že v den ukončení této doby jeho pracovní poměr končí. Avšak pozor: Pracovní poměr na dobu určitou nesmí být uzavírán s absolventy škol (jedná-li se o práci odpovídající jejich kvalifikaci). Absolventem je chápán občan s celkovou dobou zaměstnání po úspěšném ukončení školy do 2 let (bez započtení vojenské služby (vč.náhradní) a mateřské dovolené).

V pracovní smlouvě může být sjednána tzv. zkušební doba, což je období, ve kterém může jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec od pracovního poměru okamžitě odstoupit. Není-li uvedena délka této zkušební doby, automaticky trvá tři měsíce od nástupu do práce, delší být nesmí, je-li kratší, musí být tato délka ve smlouvě uvedena.

Zaměstnanec může, pokud je to schopen zvládnout, kromě svého hlavního pracovního poměru uzavřít s jiným zaměstnavatelem ještě další tzv. vedlejší pracovní poměr. Zaměstnavatelé se někdy snaží do pracovní smlouvy zakotvit zákaz jiného vedlejšího pracovního poměru nebo činnosti. To je však v rozporu se zákoníkem práce (pokud se nejedná o práci shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele; na tu by zaměstnanec měl mít písemný souhlas zaměstnavatele). V rozporu se zákonem ale není článek smlouvy, kde se praví, že po ukončení pracovního poměru nebude zaměstnanec po určitou dobu (nejdéle to smí být jeden rok) vykonávat pro jiného zaměstnavatele nebo jako podnikatel činnost, která je předmětem činnosti zaměstnavatele nebo s ní má soutěžní povahu (rozumí se soutěž na trhu).